Vánoce 2006
Tak a první vánoce mám za sebou. K večeři jsem dostal vařené filátko. Asi se budete divit, ale vůbec nic nezbylo. Pod stromkem byly i dárky pro mě. Dostal jsem plyšáky, těm totiž strašně rád dávám do těla. Peru se s nima, trhám je. Nemají moc velkou životnost. Vždycky se jim podívám až pod chlupy a cupuju a cupuju. Už mi zůstal jen jeden a i ten je docela slušně načnutý. Stromeček mě skoro nezajímal, vlastně ho používám jako odpočívadlo. Zalezu si pod něj do rohu a krásně si schrupnu. Nikdo mě neruší, nikdo o mě nezakopává a nikdo mě nechce drbat, či jinak mazlit. Já totiž na spánek vyžaduju klid. Nesahat, nehýčkat, nevšímat si.... Přijdu si sám. Říkají o mě, že jsem pod stromečkem jako dáreček. Teda občas svojí rodině připravím i perné chvilky. To třeba když se rozhodnu, že dneska večer si svoje venčení pořádně protáhnu. Nechám je k sobě přijít tak na 3 metry a kdyby mě chtěli chytit, vezmu čáru. Posledně mě panička naháněla skoro do půlnoci. Trochu se mi ji zželelo a vyměkl jsem. Už na 325-té přivolání jsem přišel...! Takhle občas vytočím své páníky k nepříčetnosti, ale protože nakonec přijdu dobrovolně, nevědí, jestli chválit nebo trestat. Zatím chválí, jen nevím, jak dlouho jim to vydrží. Asi budu muset změnit taktiku.... Během vánoc napadl i první sníh. Líbilo se mi ho olizovat a okusovat. Jenže vydržel jen jeden den. Teď už je pryč. Mám strašně moc rád dlouhé procházky. Na procházce poslouchám jako hodinky a bez diskuze. Teď o svátcích jsme podnikli pár výprav za dobrodružstvím. Vždycky jsme si bohužel nechali foťák doma, takže si můžete jen domýšlet, jak jsem si to skvěle užíval. Každý další den jsem seděl doma u balkonových dveří a kňučel a kňučel a kňučel. Moji páníci si mysleli, že se potřebuju vyvenčit. Ale když se mnou během hodiny byli 4x venku, došlo jim, že bych hrozně rád vyrazil na nějakou další velkou procházku. Takže se šlo .... Fungovalo to!!! Teď si zkouším vykňučet i další věci, třeba něco dobrého z ledničky, hračku, ... Ale tohle moc nefunguje, asi něco dělám špatně, nebo mě už prokoukli?! Moji milí, přeji Vám všem krásný rok 2007 a v novém roce naviděnou....
P.S.: Dneska na Silvestra jsem opět vyštěkal a vykňučel jednu úžasnou procházku. Došli jsme na rozhlednu ve Vysoké. Celou cestu, až na jedno seznámení s místní boxerkou, jsem poslouchal jako hodinky.
Na rozhlednu jsem vyběhl jako by nic. Teda, na ty poslední patra se mi už moc nechtělo. Vyšel jsem druhý v pořadí. Což se páníci divili, všude totiž musím být první... Asi jste si všimli, že dneska jsme měli foťák s sebou :-)
